I may be bad, but I'm perfectly good at it.

21. ledna 2012 v 16:52 | Em |  Deník
Nestydím se za to, jaká jsem. Nestydim se za to, že jsem kouřila, že jsem zakusila pár tahů z trávy, že piju alkohol, že se tahám po venku s pouličníma grázlama, že si chodim užívat do klubů. Každej jsme nějakej a každej máme nějakej ten kříž na krku. I když tenhle styl bytí není nejlepší, mně vyhovuje a líbí se mi. Jsem hold party typ. Zatim co moje vrstevnice v sobotu večer řešej, jakej účes si vezmou v pondělí do školy, já navlíkám jeany, tričko a mikinu, beru peněženku a táhnu si to do klubu. Za muzikou, ne za alkoholem. Že si tak trochu protiřečim? Ne, alkohol piju, ale nemusí to bejt do němoty, pár panáků vodek, pivo a Cuba Libre nebo Mochito a jsem spokojená. Radši tancuju, než piju.

Co se týče předchozích dnů; včera jsem se šla s panem O oficiálně přihlásit do tanečních. Jsme tam. Jsem zvědavá, jak to budu dělat, když mě vezmou na školu, která je přes 210 kiláků od místa, kde momentálně bydlim. Měli jsme společnou cestu. Sněžilo. Cesta nám trvala celkem asi hodinu. Já naprosto omrzlá a mokrá, místo vlasů rampouchy. Pan O na tom byl prej líp. Nevěřim. Byla nehorázná zima. Vločky nám tály na rtech. /ta věta se mi líbí, zní romanticky/ Už jsem vážně dál nemohla. Zmrzlá až na kost. Postavila jsem se zády proti větru, kterej unášel vločky. Pan O se postavil za mě. "Co děláš?" "To aby na tebe tolik nefoukalo." Tak zněla odpověď. Přesvědšil mě, aby jsme šli dál. Po 500ti metrech jsem byla obří rampouch. Na ramenou, ve vlasech, na kabelce, na rukou jsem měla vrstvu sněhu. Bylo mi to jedno. "Ale no tak, musíš to ze sebe oklepat." "Nic nemusim, jediný, co teď musim, je rychle umrznout, abych to necejtila, páč já už vážně nikam nejdu!" Opět si stoupl za mě a oprašoval sníh. "Díky, ale stejně nikam nejdu." "Nebuď tak tvrdohlavá, jsme skoro doma!" Krásnej den. Až na tu zimu.

Píšu si s Panem A. Proč s nim kruci řešim Pana O? Co to je?

402335_287181901331127_100001179584670_727959_1364786061_n_large
 

You'll always be my favorite

17. ledna 2012 v 18:19 | Em |  Deník
Už mě to nebaví. Nějaký depky kvůli klukům. Pan A se zlepšil. A při tom mě zvládne naprosto ignorovat. Dokonce i využívat. Nejhorší na tom ale je, že já to všechno vim, že mě využívá. Milionkrát jsem si řekla, že už prostě dál ne. Ale znáte to, uděláte cokoliv, aby s váma mluvil, aby do vás šťouchl, když usínáte ve fyzice, aby se letmo dotkl vaší ruky. Celkem začínám chápat lady Poser-se-ze-mě. Ona dělá/dělala to stejný. Dneska o chemii se rozhodla, že už ne, že mu nebude psát úkoly, aby si frajer mohl bejt se svojí dívčinou. Že už mu nebude psát ona první. Jenže to už tu bylo tolikrát.. Milostný trojúhelníky sou zlo. Mě chce pan O a já chci pana A (a to se asi nezmění, i když je to naprosto beznadějný). Fujky. Jsem ráda, že mám 3. stranu. Adys. Pak ještě jednu, naprosto nezaujatou. Slováka. Díky bohu za ně!

Už doopravdy se chystám vlítnout na nějakou povídku, akci na blogu, nebo tak. Ale teď dohánim známky co se dá. Tak promiňte ;)


Tumblr_lw7me7hle51r6khwmo1_500_large

Oh, you hate your job? Why didn't say so? There's a support group for that. It's called EVERYBODY and they meet at the bar.

15. ledna 2012 v 16:28 | Em |  Deník
Tumblr_lxpukfhs461rn9ds8o1_500_large

Já to mám spojený. Práce v baru. No, práce.. Spíš výpomoc mámě, když nestíhá a já tam zrovna jsem. Nemusí mě do toho nutit. Baví mě chodit k lidem, ptát se, co chtěj, natočit pivo, donýst ho na stůl, míchat drinky a tak dále. Dalo by se říct, že tak nějak jsem v tom prostředí vyrostla. Když jsem byla malá, máma jeden bar vlastnila. Havana Club. Pak jsme se přestěhovali, a máma šla dělat barmanku jinam. Jednu chvíli pracovala v casinu. Vůbec, co tady rozpitvávám máminu práci? Je to jedno. Spoustu známejch jsem tam poznala. Jerryho, Davídka, Lucku.. Jerry je prej můj budoucí manžel, takže super, no. Nestěžuju si ale. Je hezkej, je fajn, člověka umí pobavit.

Jenže já jsem na nadsamce. To jsem zdědila taky po matce. Jsou to takový ti frajeři. Ne šamponci, to si prosim vás nepleťte. Nemusí bejt hezkej, ale tak nějak vás přitahuje. Asi to nebezpečí. Ne, ani Edward Cullen. Jeden takovej nadsamec mě vychovával. Krásný dětství. Bez ironie. Jako příklad přikládám video se scénkou z filu 60 Seconds. Jde tam o Sphinxe (Vinnie Jones). Ten, co zapálil to auto, pro upřesnění.


Kam dál

Reklama